Zlínský kraj

Vážení čtenáři,

Vítám vás nad stránkami publikace, která Vám přiblíží Zlínský kraj z hlediska jeho stavebních proměn. Rád bych se v úvodu zmínil, že náš region skýtá poměrně mimořádnou rozmanitost, nejen co se týče přírodního bohatství, ale také pokud jde o architektonické slohy a stavitelské zvláštnosti.

Na území Zlínského kraje se nacházejí pozůstatky staveb Velkomoravské říše, historické církevní objekty, mnoho zachovalých prvků lidového stavitelství, ale také třeba unikátní ukázka manýristické zahradní architektury, kterou - spolu s arcibiskupským zámkem - nalezneme v Kroměříži, potažmo na seznamu kulturních památek chráněných UNESCO.
Ojedinělý příklad města postaveného ve stylu lidové secese představují Luhačovice, které díky současnému vedení zdejších lázní, podporujícímu systematickou renovaci původních objektů, doslova rozkvétají do své staronové krásy.

Obecně lze říci, že většina měst Zlínského kraje začala od počátku devadesátých let příkladně dbát o své památky a ze zašedlých a mnohdy již chátrajících městských částí se začala postupně vylupovat citlivě zrestaurovaná historická jádra. Mohl bych jmenovat celou řadu obcí a menších i větších měst, která se na tuto oblast cílevědomě zaměřila a díky tomu dnes nabízejí příjemný prostor pro běžný život a stávají se přitažlivými i z hlediska cestovního ruchu.

Poněkud netypické je krajské město Zlín, které svým funkcionalistickým urbanistickým ztvárněním představuje v mezinárodním kontextu ojedinělý celek. V době rozvoje baťovského koncernu sloužilo jako model, podle něhož byla ve světě budována další, rozsahem však menší města. Momentálně Zlín řeší aktuální problém, jak co nejúčelněji využít rozlehlý areál bývalé obuvnické továrny, která se rozprostírá de facto v centru města.
To je jen jeden z mnoha problémů postupné kultivace industrializovaných částí našeho, poměrně hustě urbanizovaného regionu. Je s tím spjata třeba i otázka budoucího využití bývalých průmyslových areálů, dnes již nesloužících svým původním účelům.
Mám však za to, že s regenerací prostoru neméně souvisí také obnova venkovského a dosud nezastavěného prostoru. Také louky, pole, lesy a vody tvoří součást našeho domova a vyžadují naši ochranu a péči.

Velká část Zlínského kraje je charakteristická svou vlídnou, přátelskou krajinou, které se dokázali citlivě přizpůsobit naši předkové, když v minulých stoletích osídlovali toto území. Pozůstatky lidového stavitelství na kopcovitém Valašsku, na rozlehlých stráních Slovácka i na úrodné rovinaté Hané svědčí o někdejší pokorné symbióze člověka s přírodním prostředím, které bylo zdrojem jeho obživy.

Vážím si systematické práce odborníků, díky nimž se podařilo zakonzervovat tyto hodnoty například ve valašském skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, v Rymicích na Kroměřížsku i na dalších místech. Stejně tak mne ale těší, že se při svých cestách Zlínským krajem stále častěji setkávám s poznatkem, že si zřejmě víc začínáme uvědomovat půvab nenásilného osídlení, vkusně přizpůsobeného konkrétnímu geniu loci. Věřím tomu, že doba, kdy se venkov pokoušelo ovládnout "podnikatelské baroko", nenávratně skončí a novodobí kolonizátoři venkovských lokalit začnou po vzoru našich předků ctít prostor, který chtějí obydlet, a vyhnou se nevkusné okázalosti.

Státní program obnovy venkova, který klade důraz právě na znovunalezení tradičních kvalit života na vsi, může být pro obecní samosprávy v tomto směru dobrým stimulem. Také krajský úřad má zájem na aktivitách, které pomohou venkovu navrátit jeho kulturnost a vlídnost - například prostřednictvím dotací na záchranu drobné sakrální architektury, podporou šetrných forem zemědělství apod.

Jako politik samozřejmě cítím zodpovědnost také za ty stavební akce, které znamenají zlepšení infrastrukturního zázemí, důležitého z hlediska celkového rozvoje tohoto regionu. Je obecně známo, že slabou stránkou Zlínského kraje, a tedy jednou ze základních priorit krajské politické reprezentace, je dopravní dostupnost. Podporujeme proto zejména budování dálnice D1, máme zájem na zrychlení a modernizaci silnice R55 z Přerova do Břeclavi s požadavkem na přímou obsluhu přilehlého území a tranzitní dopravu pro spojení vzdálenějších cílů v ose sever-jih.

V nejbližších měsících nás čeká velká investiční akce, totiž rekonstrukce památkově chráněné 21. budovy bývalého svitovského areálu, někdejšího správního centra firmy Baťa. Připravovaná projektová dokumentace slibuje, že - půjde-li vše podle harmonogramu - současná regionální samospráva odevzdá svým následovníkům na konci volebního období v roce 2004 důstojné sídlo respektující funkcionalistický odkaz architekta Vladimíra Karfíka, podle jehož projektu "mrakodrap" v roce 1938 vznikl.

Věřím, že stavební proměny Zlínského kraje se podaří realizovat s maximální ohleduplností vůči zdejší krajině i vůči kulturnímu odkazu, který v sobě tento historicky vzniklý středoevropský prostor obsahuje.

František Slavík
hejtman Zlínského kraje